Založit webové stránky nebo eShop
Obecné Info

 

  Pro začátek bych rád uvedl pár základních věcí – pokud mi budete dost blízko, můžete slyšet tep mého srdce. Proč? Protože ho mám, pokud vím zatím zdravé a bušící. Téže tak pravidelně dýchám. Jako upír jsem se narodil, tedy ano, upíři mohou mít děti a označením nemrtví bych je zcela neznačkoval.

 
    Důležitou poznámkou avšak je, že dříve takoví upíři, jako jsou teď, nebyli. Jedná se o první, druhou a částečně třetí generaci (viz.Historie). Tito první vampýři se dosti podobali těm z pověstí pokud jde o denní světlo a ,neživost.‘ Ovšem pozdější zředění krve Rodné velmi přiblížilo lidem až do podoby, v jaké žijí dnes. A o této formě upírů se zde budeme bavit.

   
Tou zcela nejrozšířenější báchorkou o upírech je to, že na slunečním světle rychle slábnou nebo dokonce ihned umírají. Nepravda. Přímé ostré sluneční světlo sice upírům vádí, to ano, ale pouze je částečně omezuje, potlačuje. Žádné omezení typu, že ve dne upíři nemohou vyjít z domu, není pravdivé.

Dále česnek. Nemusím ho, ale někteří upíři možná ano. Táhne mi po něm z úst a to nemám rád. Co více říci.

 


Říká se, že pokud se vampýrovi kůže dotkne stříbro, popálí ho. Stříbro sice upírům ubližuje, ovšem pouze pokud se dostane do krve a tou dále do srdce. Je tedy pro upíry jedovaté, ale stříbrné šperky nejsou pro Rodné nijak vyloučeny.

 
Zrcadla, vyleštěné kovy, voda, fotografie, sledovací kamery a podobně. U těch už je to lehce komplikovanější. Obecně jsou Kainité ve všech těchto zmíněných předmětech viditelní, až na jednu výjimku, kterou tvoří klan Lasombra. Jediná možnost, jak zachytit jejich podobu, je štětec či jiný kreslířský materiál, čisté malířské plátno, trocha talentu a dostatek času.

 

Zásah dřevěným kůlem do srdce. Zde je to, řekl bych, ještě složitější, ale přitom jednoduché. Jelikož, jak jsem se zmínil výše, naše srdce normálně bijí jako lidská, zásah kůlem, ale i zcela jiným náhodným předmětem, pro Nás může být to poslední. Ovšem různé klany a i jedinci se od sebe liší a během času a díky svým mimořádným schopnostem můžou jistě nabýt takových možností, že ani s tuctem dřevěných kůlu člověk snadno nepochodí…


Kříže. Ano, kříže, kostely a svěcená voda. Jdeme stále k věcem složitějším. Pokud je držitel oněch ,předmětů‘ silně věřící, může se na upírovi projevit jejich neblahý účinek, ale to velice zaleží na síle jednotlivce.


 Pokud pokračujeme v obecné charakteristice Kainitů, existuje zde jedna pověst, která je pravdivá – zranění způsobená vampýrům se hojí rychleji. Nepředstavujte si ale scény ze science fiction, kde maskovaný bandita prostřelí upírovi hlavu kulkou, načež se během vteřiny rána s tichým zašuměním zahojí. Tak rychlé to zase není. Záleží na hloubce, místě zásahu a materiálu zbraně. A i zde se nachází pravidelný výjimka v podobně zraněních způsobených vlkodlakem – takové rány se bez vnější pomoci nehojí, přičemž se k obvyklým nepříjemnostem přidává ještě bonusová těžce snesitelná pálívá bolest způsobená nesnášenlivostí upíří krve s čímkoliv vlkodlačím.

Dále se dostáváme ke krvi. Nejprve z pohledu krve upírské – krev Rodných má na těla lidí jistý léčebný účinek, takže jednoduše řečeno s ní upír může své lidské přátele i uzdravovat. Musí však mít na paměti, že pokud by dávkování přehnal, mohl by příjemce také proměnit.

A z druhé strany - jistě důležitá otázka – jaké množství krve potřebují upíři k životu? Dvě základní věci, které ono množství ovlivňují, je upírovo stáří a příslušnost ke klanu, ale všeobecně mohu říci, že je to jinak zcela individuální záležitost. Většině stačí, když se řádně napijí jednou mezi dvěma úplňky (maximální prodleva)…a jsou i tací, kteří potřebují čerstvou krev každou noc. Někteří pijí nejvíce když jsou mladí a postupem času jejich apetit klesá, jiným vzrůstá, a u některých je to s jejich nutnostmi jako na horské dráze. Tuto věc o sobě musí každý Rodný zjistit sám.

A k pitím krve v lidském podvědomí neodmyslitelně patří zabíjení. Ne však v tom upířím. Není ani za mák pravdou, že jakmile se na Vás zaměří žíznivý vampýr, musíte zemřít. Záleží pouze na jeho rozhodnutí. A už vůbec není pravda to, že pokud upíří kousnutí přežijete, stanete se jedním z nich. Přeměna je možná jenom a pouze vmíšením upíří krve do oběhu vybraného člověka.


Upíři dnes si krev shánění již přeci jen více decentními způsoby, jedni kvůli Maškarádě prosazované v Camarille a Sabbatští z části kvůli nechtěnému provalení své identity na veřejnosti a oslabení tak možnému utajenému vzestupu moci. Tak to tedy bývá v atanském světě, ale v kouzelnickém se čas od času najde přímé napadení kouzelníka upírem, ovšem není to časté, neboť čarodějové a čarodějky nejsou vůči Rodným tak bezbranní jako atané.

Dalším zdrojem krve, který by se asi neměl opomíjet, je krev jiných vampýrů (pití krve upíra jiným upírem, tzv.diablerie). Nepijí ji jenom za chvíli zmínění Metuzalémové, ale členové určitých klanů ji mohou i vyhledávat, podrobněji o tom u jejich jednotlivých charakteristik.


Na škodu jistě není zmínit se o samotném ,upířím polibku‘. Zde, až na obvyklou výjimku, kterou tvoří klan Giovanni, nelze obecně říci, že jde o proceduru bolestnou. Jde o věc i logicky vyplývající, neboť upíří často pijí krev lidí (nebo i jiných vampýrů), které milují či k nim cítí podobnou náklonnost. A oběti z těchto řad si nestěžují. Samotné sání krve může být jak nesnesitelně bolestivou, tak až sexuálně vzrušující záležitostí. Opět záleží na ,útočícím‘ Rodném.

 

Důležitou znalostí je pro každého Rodného přirozené nepřátelství jejich rasy s vlkodlaky. Neví se přesně proč je tomu tak, ovšem obě strany onu vrozenou nevraživost cití kdykoliv, kdy na druhého narazí.



Většina z Vás již někdy jistě slyšela o pověsti, že upír nesmí vstoupit do soukromého domu, není-li pozván. Tuto báchorky bych také rád uvedl na pravou míru - upír nemůže vstoupit do domu, který je pro tuto příležitost speciálně začarován, ale jinak mu vstup do bytů nedělá větší problém než komukoliv jinému...


A na závěr se jistě hodí i zmínit se o těch, kteří mohou vzejít ze spojení upíra a člověka - poloupír a dhampir. Narodí-li se dítě z takto smíšeného páru, může se stát upírem, ale i poloupírem a dhampirem.
Poloupír
Dhampir

Historie
   Pokud začneme od zrození prvního upíra, nečekejte bájemi opředenou Transylvánii a hraběte Drákulu. Ne, původ Rodných je v mnohem, mnohem starších dobách. Vzpomeňme na Starý Zákon. Adam a Eva už jsou nějakou dobu vyhoštěni z Ráje a jejich potomci, Kain a Ábel, obětují Bohu. Historie známá snad všem. Kain, rozzloben Božím rozhodnutím, zabíjí svého bratra a získává pověstné Kainovo znamení – znamení toho, kdo zabil. Podle Bible odchází z domova a bloudí světem, nesouce s sebou všude svou hanbu. Zde se prameny rozcházejí a začíná upíří historie. Kain se za pomoci čarodějky Lilith [viz. obrázek], první ženy Adamovi (podle židovského folkloru), která mu odhalí tajemství krve a toho, jak stvořit sobě podobné, stává prvním upírem a tvoří tři své Děti. Ti poté vytvoří třináct dalších a ti začnou brzy měnit desítky a stále více obyčejných lidí na sobě podobné a zakládají tak třináct prvních a základních upířích klanů, odlišných podle vlastností svého původního Otce. Začnou boje. Klany ovládají války a nepokoje. Kain sám takový vývoj událostí nechce, zakáže tvoření dalších Potomků a staví první město na světě jménem Enoch (dle jednoho ze svých synů), kde upíři a lidé žijí v míru.
 Jak ovšem předpokládáte, tato idylka dlouho netrvala. Vnukové Kaina opět začínají bojovat o jeho přízeň, až bylo nakonec město zničeno a jeho tři synové zabiti. Od té doby Kaina nikdy nikdo neviděl. A tak jeho vnuci, třináct upírů, později zvaných Antedeluviáni, započínají éru vlády Rodných…

 

Stejně jako lidé věří v Armagedon, mají i upíři svou apokalypsu – Gehennu. Legenda praví, že Nejstarší, Antedeluviáni, se probudí a pohltí všechny své nynější Děti. Má to být počátek konce světa, Rodných i lidí, kdy obzor zaplane krví všech. A každý Kainita v hloubi duše ví, že tento čas se neodvratně blíží…

 Historie Kainitů je stejně pestrá jako ta lidská a já Vás teď nechci jen zahlcovat informacemi, takže přeskočíme velký časový úsek a přejdeme do naší přítomnosti. Upíří společnost je rozdělena převážně na dva velké tábory – Camarillu a Sabbat. Pro teď zjednodušeně:

Camarilla holduje tajnému soužití s lidmi a dodržování Kainových pravidel, avšak pokud se podíváme hlouběji, jsou tato ,přikázání‘ do značné míry často bez trestání porušována. Její členové sami sebe nazývají Rodnými a stará termín kainité je pro ně až urážlivý.

Sabbat naopak prosazuje názor, že Kainité mají lidem vládnout, jako tomu v historii nemálokrát bylo, a pouze čeká na vhodnou příležitost navrátit vše do těchto starých kolejí. Upíři Sabbatu sami sebe nazývají Kanity dle staré tradice a termín Rodní je pro ně výsměšný.

Klany, které se do této doby značně rozšířily a rozdělily, se většinově a jednotlivě k těmto dvěma sektám připojily.




Přijetí & Uchvácení

 
 
    Pokud se z člověka stává upír, musí projít tzv. Přijetím a Uchvácením. V dnešní době se ovšem již staré zvyky u některých klanů příliš nedodržují a mladí vampýři bývají stvořeni bez svolení Starších či dokonce z pouhého rozmaru jednoho z Rodných. Samotná přeměna, neboli uchvácení, probíhá následovně – upír, jež se stane Otcem, vysaje ze svého budoucího Potomka nejméně nadpoloviční většinu jeho krve a poté ho nechá se napít té své, v případě nucené přeměny dojde k předání krve Z žíly do žíly [Timto projdou tedy všichni dosud lidstí zájemci o členství] Od té chvíle Otec za svého nového potomka povětšinou po určitou dobu zodpovídá a je jeho úkolem ukázat mu nový svět, jehož členem se stal, zvykem některých je ovšem nechat Mladé, aby vše pro svůj život zjistili sami. Není myslím na škodu říci, že dříve bylo zcela nemyslitelné, aby člověk požádal Rodného o přijetí do klanu. Kainité své potomky pečlivě vybírali a nenechávali se v žádném případě nějak uplatit. Ovšem nyní jsou podobné věci již možné a stávají se. A často se dá říci, že bohužel. 

  

 

TOPlist
Vytvořeno službou WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek