Pro začátek bych rád uvedl pár základních věcí – pokud mi budete dost blízko, můžete slyšet tep mého srdce. Proč? Protože ho mám, pokud vím zatím zdravé a bušící. Téže tak pravidelně dýchám. Jako upír jsem se narodil, tedy ano, upíři mohou mít děti a označením nemrtví bych je zcela neznačkoval.

 
    Důležitou poznámkou avšak je, že dříve takoví upíři, jako jsou teď, nebyli. Jedná se o první, druhou a částečně třetí generaci (viz.Historie). Tito první vampýři se dosti podobali těm z pověstí pokud jde o denní světlo a ,neživost.‘ Ovšem pozdější zředění krve Rodné velmi přiblížilo lidem až do podoby, v jaké žijí dnes. A o této formě upírů se zde budeme bavit.

   
Tou zcela nejrozšířenější báchorkou o upírech je to, že na slunečním světle rychle slábnou nebo dokonce ihned umírají. Nepravda. Přímé ostré sluneční světlo sice upírům vádí, to ano, ale pouze je částečně omezuje, potlačuje. Žádné omezení typu, že ve dne upíři nemohou vyjít z domu, není pravdivé.

Dále česnek. Nemusím ho, ale někteří upíři možná ano. Táhne mi po něm z úst a to nemám rád. Co více říci.

 

Říká se, že pokud se vampýrovi kůže dotkne stříbro, popálí ho. Stříbro sice upírům ubližuje, ovšem pouze pokud se dostane do krve a tou dále do srdce. Je tedy pro upíry jedovaté, ale stříbrné šperky nejsou pro Rodné nijak vyloučeny.

 
Zrcadla, vyleštěné kovy, voda, fotografie, sledovací kamery a podobně. U těch už je to lehce komplikovanější. Obecně jsou Kainité ve všech těchto zmíněných předmětech viditelní, až na jednu výjimku, kterou tvoří klan Lasombra. Jediná možnost, jak zachytit jejich podobu, je štětec či jiný kreslířský materiál, čisté malířské plátno, trocha talentu a dostatek času.

 

Zásah dřevěným kůlem do srdce. Zde je to, řekl bych, ještě složitější, ale přitom jednoduché. Jelikož, jak jsem se zmínil výše, naše srdce normálně bijí jako lidská, zásah kůlem, ale i zcela jiným náhodným předmětem, pro Nás může být to poslední. Ovšem různé klany a i jedinci se od sebe liší a během času a díky svým mimořádným schopnostem můžou jistě nabýt takových možností, že ani s tuctem dřevěných kůlu člověk snadno nepochodí…

Kříže. Ano, kříže, kostely a svěcená voda. Jdeme stále k věcem složitějším. Pokud je držitel oněch ,předmětů‘ silně věřící, může se na upírovi projevit jejich neblahý účinek, ale to velice zaleží na síle jednotlivce.

 Pokud pokračujeme v obecné charakteristice Kainitů, existuje zde jedna pověst, která je pravdivá – zranění způsobená vampýrům se hojí rychleji. Nepředstavujte si ale scény ze science fiction, kde maskovaný bandita prostřelí upírovi hlavu kulkou, načež se během vteřiny rána s tichým zašuměním zahojí. Tak rychlé to zase není. Záleží na hloubce, místě zásahu a materiálu zbraně. A i zde se nachází pravidelný výjimka v podobně zraněních způsobených vlkodlakem – takové rány se bez vnější pomoci nehojí, přičemž se k obvyklým nepříjemnostem přidává ještě bonusová těžce snesitelná pálívá bolest způsobená nesnášenlivostí upíří krve s čímkoliv vlkodlačím.

Dále se dostáváme ke krvi. Nejprve z pohledu krve upírské – krev Rodných má na těla lidí jistý léčebný účinek, takže jednoduše řečeno s ní upír může své lidské přátele i uzdravovat. Musí však mít na paměti, že pokud by dávkování přehnal, mohl by příjemce také proměnit.

A z druhé strany - jistě důležitá otázka – jaké množství krve potřebují upíři k životu? Dvě základní věci, které ono množství ovlivňují, je upírovo stáří a příslušnost ke klanu, ale všeobecně mohu říci, že je to jinak zcela individuální záležitost. Většině stačí, když se řádně napijí jednou mezi dvěma úplňky (maximální prodleva)…a jsou i tací, kteří potřebují čerstvou krev každou noc. Někteří pijí nejvíce když jsou mladí a postupem času jejich apetit klesá, jiným vzrůstá, a u některých je to s jejich nutnostmi jako na horské dráze. Tuto věc o sobě musí každý Rodný zjistit sám.

A k pitím krve v lidském podvědomí neodmyslitelně patří zabíjení. Ne však v tom upířím. Není ani za mák pravdou, že jakmile se na Vás zaměří žíznivý vampýr, musíte zemřít. Záleží pouze na jeho rozhodnutí. A už vůbec není pravda to, že pokud upíří kousnutí přežijete, stanete se jedním z nich. Přeměna je možná jenom a pouze vmíšením upíří krve do oběhu vybraného člověka.

Upíři dnes si krev shánění již přeci jen více decentními způsoby, jedni kvůli Maškarádě prosazované v Camarille a Sabbatští z části kvůli nechtěnému provalení své identity na veřejnosti a oslabení tak možnému utajenému vzestupu moci. Tak to tedy bývá v atanském světě, ale v kouzelnickém se čas od času najde přímé napadení kouzelníka upírem, ovšem není to časté, neboť čarodějové a čarodějky nejsou vůči Rodným tak bezbranní jako atané.

Dalším zdrojem krve, který by se asi neměl opomíjet, je krev jiných vampýrů (pití krve upíra jiným upírem, tzv.diablerie). Nepijí ji jenom za chvíli zmínění Metuzalémové, ale členové určitých klanů ji mohou i vyhledávat, podrobněji o tom u jejich jednotlivých charakteristik.

Na škodu jistě není zmínit se o samotném ,upířím polibku‘. Zde, až na obvyklou výjimku, kterou tvoří klan Giovanni, nelze obecně říci, že jde o proceduru bolestnou. Jde o věc i logicky vyplývající, neboť upíří často pijí krev lidí (nebo i jiných vampýrů), které milují či k nim cítí podobnou náklonnost. A oběti z těchto řad si nestěžují. Samotné sání krve může být jak nesnesitelně bolestivou, tak až sexuálně vzrušující záležitostí. Opět záleží na ,útočícím‘ Rodném.

 

Důležitou znalostí je pro každého Rodného přirozené nepřátelství jejich rasy s vlkodlaky. Neví se přesně proč je tomu tak, ovšem obě strany onu vrozenou nevraživost cití kdykoliv, kdy na druhého narazí.

---

 

 Historie Kainitů je stejně pestrá jako ta lidská a já Vás teď nechci jen zahlcovat informacemi, takže přeskočíme velký časový úsek a přejdeme do naší přítomnosti. Upíří společnost je rozdělena převážně na dva velké tábory – Camarillu a Sabbat. Pro teď zjednodušeně:

Sabbat naopak prosazuje názor, že Kainité mají lidem vládnout, jako tomu v historii nemálokrát bylo, a pouze čeká na vhodnou příležitost navrátit vše do těchto starých kolejí. Upíři Sabbatu sami sebe nazývají Kanity dle staré tradice a termín Rodní je pro ně výsměšný.

Klany, které se do této doby značně rozšířily a rozdělily, se většinově a jednotlivě k těmto dvěma sektám připojily.

---

Přijetí & Uchvácení